Listopad 2011

Více či méně zaměstnaná

30. listopadu 2011 v 14:45 | Katty-shi*~ |  DIARY
Mé myšlenky se v hlavě perou. Nevím, na co mám myslet dřív.
Dneska si musím najít 20 biblických příběhů, během zítřka se to naučit a v pátek z toho píšeme písemku. Dále si musím uklidit své "houpací" křeslo, protože...no ehm, nedá se do něj sednout.
Pak mám velké nutkání upravovat své blogy... Už pět dní se snažím vymyslet téma, na které psát do internetového časopisu. A aby toho nebylo málo, pořád musím myslet na dva kluky. Na jednoho myslím bez přestání už asi 5 měsíců, to není nic nového. Ale ten druhý co my vlezl do hlavy, no nemluvim :DD

Neoblíbenější knižní postava - Jojo

22. listopadu 2011 v 18:41 | Katty-shi*~ |  Téma týdne
Jojo, nebo chcete-li Josefína Nedělová.
Tato třináctiletá dívka původem z Německa se před třemi lety stala mou nejlepší kamarádkou - nejoblíbenější knižní postavou. Její život je jeden velký průšvih. Potýká se s častými trapasy, nedorozumněními, nešťastnými i šťastnými láskami a nesnázemi v přátelství. Většinu, nebo spíš všechny nepříjemné situace jí ještě zhoršuje její chaotická matka, která co chvíli sahá po výchovných příručkách, nebo její příšerná osmiletá sestra - Flippy.
Jojo a její život vymyslela (pro mne geniální) spisovatelka Hortense Ullrichová, která nacházela inspiraci u svých dvou dcer. Jojo můžete nalézt v knížkách "Čarodějnice se nelíbaj", "Láska je na palici" nebo "Na každým prstu jeden".
Vzhledem k autorčině vrozenému smyslu pro humor jsou tyto románky plné zábavy.
**
Jojo, dívka alergická na maliny, jednoho krásného dne dostala od své kmotry nejdůležitějšího průvodce dívčími lety - tedy deník. I přes své protesty si do deníku začala pravidelně zapisovat své poťouchlé příhody. Od příchodu nové spolužačky začínaje po složitými situacemi se svou sestrou konče.
V knížkách jsou zachyceny každodení situace, ať už trapné či šťatsné, a možná právě proto je mi Jojo tak blízká. Tyto knížky jsou nejvhodnější asi pro dívky v takovém tom pubertálním věku, ale pokud vás tento článek zaujal a budete mít možnost si je někdy přečíst, neváhejte!!

Lidé se mění. Odcházejí a přicházejí . Jen já stojím jako trubka a nepobírám.

22. listopadu 2011 v 16:57 | Katty-shi*~ |  DIARY
Kdo mě za zády pomlouvá, ten se mne bojí; ale kdo mě do očí chválí, opovrhuje mnou.
Čínské přísloví...

Na mém putování životem se ke mne přidalo spoustu jiných lidí, kteří si říkají přátelé. Někteří cestou zabloudili, jiní zpomalili a už nás nedohnali. Jiným jsme přišli moc pomalí a tak šli napřed, na smluveném místě na nás však nepočkali. Někde uvnitř cítím, že do úplného konce budu muset dojít sama, ale prozatím je tu pár pravých přátel, kterým můj krok vyhovuje. Když zakopnu, pomohou mi vstát, když už nevím kudy dál, oni mi ukážou tu správnou cestu.
Každá ztráta přítele bolí, nejvíc však asi bolí ta, kterou nedokážete pořádně pochopit.
Víte slečno L, vaše ztráta mne doopravdy bolí. Měla jsem vás ráda a vím, že i Vy mne. Trávily jsme spolu dny, kdy jiní na Vás kašlali. Nelituji těch dnů. Jediné čeho lituji, je přátelství s Vámi. Lituji toho, že jsem si nevšimla jak jsem byla využívaná, jak jsem pro Vás byla jen přechodným bodem. Možná jste to tak nemyslela, ale já to tak cítím. Nevěděla bych, co vám říct, kdyby jste stála přede mnou. Doopravdy nevím. Měla bych vztek, možná bych se rozbrečela a možná bych měla chuť si odplivnout.
Neberte si to osobně. Do teď jsem neměla sílu se bránit. Dokud mi jedno čínské přísloví neotevřelo oči...
***

O blogu

22. listopadu 2011 v 15:52 | Katty-shi*~

O blogu


Nezařazeno

22. listopadu 2011 v 15:49 | Katty-shi*~

Nezařazeno



Soutěž o nejlepší příběh

22. listopadu 2011 v 15:26 | Katty-shi*~ |  Oznámení
Jak jistě všichni nevíte, stala jsem se před nějakým časem redaktorkou internetového časopisu. Bohužel náš časopis celkem zaostává. Nebo spíš naše aktivita.
Já jsem si vždycky přála být v nějaké takové partě. Jen si nejsem jistá, že zrovna já bych měla být redaktourkou. Podle mne mé články stojí za starou bačkoru a má aktivita taky není bůh-ví jaká.
**
Každopádně naše šéfredaktorka zorganizovala soutěž pro pisálky. Pokud rádi píšete příběhy a chcete se s nimi pochlubit, jste tu správně. Tedy ne tak úplně. Teprve TADY< budete správně.
Vaše výtvory bude hodnotit naše šéf redaktorka spolu s jinými redaktory, kteří se přihlásí. Já o tom zatím moc neuvažuji, přeci jen je to závazek, ale třeba brzy změním názor :D


To je prozatím vše, co jsem vám chtěla říct. Dneska se chystám napsat ještě jeden článek večer a možná (spíš během týdne) napsat na téma týdne.
Bye Bye!!
Katty

Life is comedy...with black humor...

21. listopadu 2011 v 19:44 | Katty-shi*~ |  DIARY

Život je jako žebřík do kurníku, krátký a posraný. A ten můj mne už doopravdy nudí. Nekonečný, více-méně zbytečný stres a nepřestávající bolest hlavy. Ve sluchátkách hrající hudba, v ruce lahev s čistou vodou. Nohy na stole a věta "Mouchy, snězte si mne". Nevím, jak lépe bych svůj život za poslední 3 měsíce popsala.
Nikdy jsem netušila, že bych ke škole, k učení, mohla přistupovat takhle zodpovědně. Vím, jsem naivní prváček, který teprve zjistí, že všechno učení jen zbytečně opakuje a střední ho na život pořádně nepřipraví. Ale jako první krok do života by to mohlo stačit, nemyslíte? Snažím se každým dnem se zlešit. Nechci být ta, která je věčně pozadu a ostatní na ní musí čekat. A mám pocit, že se mi to pomalu začíná vyplácet. Dnešní hodiny matematiky nakonec nebyly tak strašné, k mému překvapení - byly až moc šťastné. Dostat nejlepší známku ze čtvrtletní písemky pro mne dost znamená. Vím, mohlo to být lepší, trojka přece není žádná sláva, ale mé srdíčko si štěstím poskočilo. Vědělo totiž, že dnes muselo čekat Ono na ta ostatní.



Celý svět se točí. Hudba mne unáší pryč, do neznáma.
Ne, nejsem sfetlá :D

Bye Bye!!
Katty

Nervy na pochodu

21. listopadu 2011 v 7:29 | Katty-shi*~ |  DIARY
Doopravdy netuším, proč se tu stresuju. Posrala jsem to a už to nenapravím, sebelítost taky nepomůže. Ale ty křeče v břiše jsou strašné.
Když to tak shrnu, nemám strach ze známky, kterou ze čtvrtletky dostanu. Spíš mám strach ze zkoušení na známky. Dneska fakt nepotřebuju, aby mě někdo strapňoval před tabulí a křičel na mě. A ke všemu máme dneska dvě hodiny matiky. To stihne přezkoušet celou třídu dvakrát a ještě vyložit novou látku, takže hlava takováááááááhle. T__T

Osvoboďte mne někdo!! Bůů...
Kamkoliv, kdykoliv, cokoliv. Jen né dneska do školy :D

Bye Bye!!
Katty

Našla jsem se aneb návrat k blogu (možná :D )

20. listopadu 2011 v 20:26 | Katty-shi*~ |  keci v kleci
Dejme tomu, že už mne nebaví psát si soukromý deníček, který musím před mamkou neustále schovávat. Když už deníček, tak ať se o něj můžu se všema podělit :D
Navíc...potřebuji si někde cvičit pravopis a psaní všema deseti.
S blogem mám v plánu radikální změny - nový design, nové rubriky. Chci se teď co nejvíc soustředit na deníček.
K-pop. Nechci říkat, že jde mimo mě, protože to není tak úplně pravda. Kápnu božskou - z celého k-popu se teď nejvíc zajímám o 2NE1. Už to nejsou Super Junior, bez kterých jsem nemohla přežít ani jeden den, ale 2NE1. Jejich písničky přesně pasují k životním situacím, které právě prožívám. Tím ale nechci říct, že bych se SJ jakýmkoliv způsobem sekla - to ne. Jen si dávám menší pauzu. Stále si o nich projíždím novinky, ale už na to nejsem žhavá tolik jako dřív. Možná mě odradil velký nával nových českých fanoušků, kteří sotva co kluky začnou od sebe rozeznávat, se prohlásí jejich největším fanouškem na světě. A nebo mi prostě tenhle jejich nový styl nepřipomíná ty staré dobré Super Junior. Písničky jsou to dobré, skvělé, dokonalé, ale už v nich neslyším ten roztomilý SungMinův hlas, nebo sebemenší náznak radosti ze života. Možná je to jejich nynější situací...ale mě to k nim prostě nesedí. Nepřestávám být jednou z E.L.F. (i když někdo by to mohl brát jako zradu), ale každý potřebuje chvíli oddech.

Tak, když už jsem se vykecala, popíši svou jinou nynější situaci.
Jsem na tom tak špatně, že jsem si musela pustit 2 díly Hanny Montany. Cítím se, jako bych byla v depresi, nebo mrtvá. Spíš něco mezi tím. Mezi depresí a smrtí, to pasuje lépe. Totiž, matematikářka se rozhodla, že nám uděla ze života peklo. Nebo spíš, že nám udělá ze školy peklo na Zemi. Matiku jsem měla ráda, dokud jeden z mých spolužáků neodmítl jít k tabuli se slovy "Já to neumím". V tu ránu matematikářka spustila křik a rozhodla se nás tím nejhorším způsobem donutit se začít učit. Nejenže teď budu muset dělat pravidelně domácí úkoly, ale budu se taky muset každý den psychicky připravovat na zkoušení. A aby toho nebylo málo, zítra dostaneme známky ze čtvrtletky, kterou jsem - omluvte to nevhodné slovo - solidně Posrala. Posrala s velkým P. Celé to volno jsem si žila s tím, že budu mít alespoň dva příklady správně. Ale jak jsem dneska otevřela sešit a podívala jsem se na stránku č.8, zamotala se mi hlava - budu mít jen jeden příklad dobře...a to kdo ví jestli. Což poukazuje na to, že se budu muset učit 3x víc než jsem měla v plánu T__T

Víte co? Jdu se pořádně vyspat. Jako bych toho za to volno nenaspala dost :DDD
S úpravou blogu začnu možná už zítra. Ale nechci nic slibovat.
Tak se mějte a dobrou noc.
Pac a pusu :*
Bye Bye!
Katty