Titanic (KiHae)

22. října 2010 v 19:43 | Katty-shi*~ |  I write

°Titanic
°žánr: Yaoi
°trochu starší FanFiction od: 5.4.2010
°pairing: KiBum & DongHae
°vypráví: LeeTeuk (58 let) pro korejský TV pořad na téma : "Co se stalo se Super Junior?"





"Všechno se to stalo v době, kdy nám konečně dalo SME pauzu...většina z nás byla v zahraničí, na dovolené, za rodinou...jen já,KiBum a DongHae jsme zůstali v Soulu.
Teda vlastně ne...Měli jsme v plánu nasednout na loď a plout do Japonska a...já nemůžu *přemáhají ho slzy - chvíli kouká do země, pak zase začne vyprávět*
"omlouvám se..."

Bylo to jednoho krásného dne, už jsme byli na palubě lodi.
Ti dva se tak milovali - záviděl jsem jim to, proto jsem se držel raději dál od nich a balil holky. Tenkrát to šlo snadno, byl jsem slavný, dneska už bych asi žádnou holku nezbalil - možná tak nějakou
postarší E.L.F.ku.
Ten den jsem je skoro neviděl a vyčítám si to do teď.
.......................................
"Hyung, dělej, vylez z tý postele, nahoře je párty" tahal mě za ruku natěšený DongHae
"Nech mě žít"
"No tak, dělej...prázniny nemáme moc často" přesvědčoval mě stále, štrachal ve skříni a hodil po mě mé oblíbené tričko.
"Fajn, už lezu"
"Super!!! Zaběhnu pro KiBuma, půjdem tam společně. Ty tu zatím seď a nikam nechoď!!" připadal jsem si jako pes co něco provedl, když na mě namířil prst.
"Daleko bych neutekl, neboj" z lodě se mi doopravdy skákat nechtělo. Navlékl jsem na sebe to tričko co po mě hodil, ve skříni jsem vyhrabal nějaké slušné kalhoty a čekal...
"Dělej pojď, Teukie už čeká!!" slyšel jsem po chvíly dupot za dveřma.
A když nikdo nevcházel, šel jsem se podívat co se za dveřma děje.
"Ehm, neruším?" vypadlo ze mě, když jsem uviděl o zeď opřeného KiBuma a na krku mu visejícího DongHae.
"Jde se?" *to ticho jsem nějak narušit musel*
DongHae si stoupl mezi nás oba a chytl nás kolem ramen.
*Nikam se mi nechtělo, už od rána jsem měl divný pocit, ale myslel jsem si, že je mi jen trochu nevolno z toho houpání lodi.*
Když jsme tam přišli, mezi ostatní jsme moc nezapadli. Každý nás pozoroval - připadal jsem si divně... Častokrát jsem taky snil o tom, být zase ten normální, neznámý kluk.
To ale bylo hodně daleko a jak vidíte ani v mém padesátém-osmém roku života se na mě nezapomnělo.
Sedli jsme si k baru a objednali drinky.
"Je tu pěkně" prohlásil KiBum poté, co do sebe kopnul svou skleničku...
Když začali hrát pomalé písničky, ty dva se vypařili na parket a tancovali dobré 2 hodiny.
Já mezitím do sebe lil jednu skleničku za druhou, než mě přerušilo jedno děvče a žádalo mě o tanec. Byl jsem opilý - všechno mi bylo jedno - tak proč ne že?
Začali jsme se bavit a na to, že jsem měl celý den špatné tušení, jsem se docela bavil.
Byla krásná, usměvavá, škoda jen že byla tak mladá, i když na 15 moc nevypadala.
"Hyung, konečně, tady jsi!!" řval na mě z povzdálí KiBum.
"Hledáme tě všude, zmerčil nás pořadatel a chce, aby sme něco zazpívali"
"Doufám, že jste to odmítli"
"No, právě naopak...pojď" chytl mě za ruku a tahal na podium.
A tak jsem musel, i když nerad, opustit svou krásnou společnost.
Začali jsme zpívat písničku Wonder Boy. Ve třech to šlo docela těžce, ale zvládli jsme to...
Hned poté jsem šel do pokoje se vyspat.
To co se dělo dál vám přečtu z KiBumova podrobného deníčku, který vždycky nosil při sobě. :
**Po tom, co jsi šel LeeTeuk lehnout, ho sháněla nějaká mladá holčina. Mohlo jí být tak 19 a vzkazovala mu po mě, abych mu za ní poděkoval za krásný večer. To mu nesmím zapomenout vyřídit.
Párkrát jsme si ještě zatancovali a šli jsme si taky lehnout - teda, lehnout zrovna ne.
Chvíli jsme leželi na posteli, objímali se a povídali si. Až jsem to prostě nevydržel a...no to raději nebudu rozebírat.
Doopravdy ho miluji.
Vždycky jsem doufal že najdu tu pravou lásku, ale nečekal jsem, že bude až takhle blízko.
Nečekal jsem že bude tak krásná, že bude tak....tak....ani to slovy nejde vyložit.
Chci s ním být navždy.
Doufám že mi to zítra vyjde, myslím to s ním vážně, snad mou nabídku k sňatku neodmítne.
Asi bych si měl promyslet, jak to zítra udělat. Ale nejde to, můj zrak stále přejíždí od deníčku k jeho spícímu tělu.
Je tak krásný když spí, nejradši....**

*"Tady zápis končí, dopovím vám to tedy sám..."*
Ozvala se obrovská rána. Byly 4 hodiny ráno a na palubě lodi už nikdo ´nepařil´.
Rána byla doopravdy obrovská, všechny to vzbudilo.
Nevím o nikom, kdo by zůstal v posteli a nevykoukl ven, aby zjistil co se děje.
Naproti na chodbě ze dveří vykoukli i KiBum a DongHae.
Všichni na sebe tázavě zírali.
A v tu....řítily se po schodech dolů desítky chlapů, ozbrojených chlapů. Bylo to jako z hororu.
Pak se ke mě rozeběhla jedna dívka, poznal jsem v ní tu dívku od baru.
Neměla to dělat...oni....zastřelili jí, přímo přede mnou.
Začali střílet jako zběsilí...stříleli do všech - dokonce i mě zasáhli...díky bohu jen do ramene.
Spadl jsem na zem, držel si ránu a raději dělal, že jsem mrtvý. Při tom jsem to ale všechno sledoval.
Viděl jsem jak zasáhli KiBuma do břicha, jak se skácel na zem...Viděl jsem řvoucího Donghae, jak k němu padá na kolena, brečí a zpívá mu.
Viděl jsem i to, jak po nějaké chvilce střelili DongHaeho do zad, jak spadl na KiBuma, jak oba zemřeli...
Viděl jsem to všechno, a do dneška si nemůžu odpustit, že jsem tam jen tak ležel a nic neudělal...
Kdybych nebyl takovej debil, byli by tu možná s námi.
Proč je bůh tak nespravedlivý??
Proč nepřál mladé lásce??
Vždyť ho chtěl KiBum za pár hodin požádat o ruku!!!!!!
Proč?? Proč si to udělal???
*volá vzhůru k nebi, až ho slzy přemůžou dočista - několik minut tam brečí a vzpomíná na své dobré přátele...po nějaké době se znovu vzpamatuje*
- Upadl jsem z té bolesti do mdlob. Pak jsem se probudil až v nemocnici. Vedle mě na židli seděl KangIn, hlavu měl opřenou o mou postel, jeho oči byli zalité slzami.
Nikdy na to nezapomenu a nikdy si to neodpustím...
Za týden byl pohřeb. Šli jsme na něj všichni zbylí Super Junior. Mě se tam nechtělo, vím že mi to nikdo nevyčítal, ale připadal jsem si provinile...
Pohřbili jsme je společně, a k nim přiložili KiBumovo zásnubní prstýnek, aby mohli být navždy spolu.
Od té doby, vždy 9. července, se v oknech E.L.F.ek objevují dvě hořící svíčky. I do dnes je někde vídáme."

Moderátor.: "A co se tedy stalo se Super Junior?"

Teukie: "Zkoušeli jsme pokračovat dál, bez těch dvou už to však nebylo ono ,a po půl roce, jsme se rozpadli...Nikdo z nás se přes to nemohl dlouho přenést a tak jsme to zakončili. Pro všechny z nás to bylo těžké ,ale na druhou stranu to nejlepší co jsme pro sebe mohli udělat. Víme, že jsme sklamali tisíce fanoušků po
celém světě po tom, co jsme slibovali že po jejich smrti budeme silní, ale nešlo to........."
THE END
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama