Lee Family & Never Ending Love

22. října 2010 v 19:40 | Katty-shi*~ |  I write
°Povídka na přání pro uživatelku Sapphire Cyonu
°od 4.5.2010
°Pairing: Nie(SungMin) & Markét
By: Katty

+ teaser



13.červen
"Lásko, Miláčku, jsi v pořádku?" držím v náručí svou snoubenku a zároveň našeho nenarozeného chlapečka...
Svírá se mi tu v bolesti, bolestí nemůže ani promluvit...
"Pomozte nám někdo!!"
"Nedělej mi to Markét, prosím!" jedna slza za druhou padala na nehybné tělo mé snoubenky...
"Co se stalo?" přiběhla k nám jedna mladá slečna...
"Zavolejte sanitku!" na nic nečekala a okamžitě zvedla telefon...
"Markét!" hladil jsem ji po tváři, otevřela oči...
"Zlato..." tak potichu, tak smutně....
"Pšššt...budeš v pořádku" nechci aby mě takhle viděla...nechci aby viděla mou bolest v očích...
"Sanitka je tu za chvilku!!"
"Bolí to..." zavřela oči...
"Markét!!" stále dýchala...nepravidelně, pomalu...
Pohlédl jsem na tu slečnu...brečela, jako by snad Markét znala už léta...
Akorát přijela sanitka, naložila nás a odjeli jsme do nemocnice...
.....
Teď tu čekám na nějakého doktora...čekám tu sám už dvě hodiny, dvě hodiny v kuse pláču...
Je mi tak smutno...
Všechno to příšerně bolí, cítím se...jako bych snad už nikdy neměl být šťastný...
Všechno se to seběhlo tak rychle...
Šli jsme z parku, najednou se jí zamotala hlava a zničehonic jsem se octnul tady.
Tady, na tomhle místě...byl jsem tu snad už stokrát...ale až teď se toho místa začínám příšerně bát...
2 hodiny...2 nekonečné hodiny...
"SungMine!! Co se stalo?" po dvou hodinách samoty...Běžel ke mě LeeTeuk, přes tu hnusnou chodbu...nesnáším zdi této budovy...
Přiběhl ke mně, klekl si ke mně, vzal mě za ruku...
"Co se stalo?"
"Třináct..."
"Huh?"
"Zklamalo mě..."
"Kdo?"
"Číslo třináct...vždycky jsem si myslel, že je šťastné. Vždycky mi přinášelo štěstí...a teď mi v jeden den vezme dvě milované osoby"
"Nikoho ti nebere, ještě nevíš, jak to bude..."
"Máš špatný pocit...štěstí mi není souzené...osud mě o něj připravil"
V tu chvíli konečně vyšel ze dveří doktor, ale já jen seděl dál a civěl do země...
"Jak jí je doktore?"
"Slečna Markét a dítě jsou na tom bohužel velice špatně"
"A co se stalo?"
"Markét právě prožívá kritické těhotenství, které je založeno na stresu a spěchu. Musí hodně odpočívat a ničím se nestresovat."
"A budou v pořádku?"
"To bude záležet jen na ní, jak se bude snažit"
"Můžu ji vidět?" konečně jsem se taky zmohl k nějakému slovu...
Doktor si mě přeměřil pohledem od hlavy až k patě a jen kývnul hlavou.
...
"Lásko, jak ti je?"
"Je mi špatně..."
"Musíš se uzdravit!"
"Ne...už tu dlouho nebudu, cítím to...pomalu ztrácím sílu...už nemůžu dál" mluvila potichu, stále kašlala...
"Takhle nemluv!! Budeš tu ještě dlouho, budeme spolu a vychováme krásného chlapečka!"
V tu chvíli na dveře zaklepal LeeTeuk...
"Co nám to děláš Markét? Jsi zlobivá dcera.."
"Omlouvám se maminko, už se to víckrát nestane" vždycky se takhle popichovali, často mi to lezlo na nervy, ale teď jsem byl rád za každičký usměvavý moment...
O něčem se bavili a já nevnímal...
Bál jsem se budoucnosti, bál jsem se toho nejhoršího...
Chtělo se mi brečet...stále a znova...slzy jsem měl na krajíčku...
Nechápu proč...ale stále se mi vybavovalo jen to nejhorší...
Vybavovalo se mi to,
...jak o Markét a to maličké přijdu...
...jak odejdu ze Super Junior, protože nebudu schopný se vzpamatovat...
...jak bych se snažil něco si udělat, abych byl co nejdřív se svou milovanou...
Seděl jsem tam a civěl do země, ani jsem si nevšiml, že LeeTeuk už odešel...
"Lásko, to bude v pohodě" chytla mě za ruku, byla tak studená, jako tělo bez duše...
"Měl bys jít domů, vyspat se..."
"Nikam nepůjdu, budu tady s váma"
"My to tu zvládnem, jdi prosím domů a pořádně se vyspi"
"Nejdu"
"SungMine, prosím, budeme v pořádku"
Nechtěl jsem odejít, ale zároveň jsem věděl, jak je Markét tvrdohlavá...
"Fajn..." řekl jsem uraženě, políbil ji - jednou, dvakrát, třikrát a pak znovu zakašlala...
"Miluji tě"
"Já tě taky miluju"
Naposledy jsem se na ni podíval a zmizel ve dveřích.........


14. červen
Hned jak jsem se ráno probudil, utíkal jsem koupit květinu a pádil jsem do nemocnice...
Markét ještě spala...
Sedl jsem si vedle ní na židličku, chytl ji za ruku a pozoroval...
Po chvilce mi zazvonil mobil...
Byl to leader, za hodinu máme zkoušku...
"Dobré ráno"
"Dobré ráno miláčku, jak se cítíš?"
"Už je mi lépe ^^"
"Ano, už se ti vrátila i barva" byl jsem strašně rád...
"Kdo ti volal?"
"LeeTeuk, za hodinu mám být na zkoušce, ale jestli chceš, budu tu s váma"
"Jen jdi, už je mi stokrát líp"
"Vážně?"
"Jasně, a jdi už, ať nepřijdeš pozdě"
...
*čtyřhodinová zkouška*
Zkoušeli jsme nové performance...
"SungMine, zvoní ti telefon!" zařval ShinDong a hodil mi můj mobil...
"Prosím? - Cože? -Ale vždyť... - Hned jsem tam!!"
Zavěsil jsem mobil, vzal si svou tašku, nikomu jsem nic neřekl a okamžitě vystřelil do nemocnice...
Po cestě jsem nadával sám sobě...
~Vždyť bylo všechno v pohodě, tak co se stalo?? Neměl jsem je tam nechávat samotný, jsem strašněj blbec, proč jsem jen odcházel?
Jsem od nemocnice půl hodiny, přijdu pozdě...cítím to...~
Běžel jsem, jak nejrychleji jsem uměl, brečel jsem...
"SungMine, nasedej!!!" ...okolo jedoucí auto, LeeTeuk, KangIn...
...
"Doktore, jak je jí? Chci ji vidět!" pověsil jsem na doktora okamžitě, jak jsem se doslova vřítil do nemocnice...
"Markét je na tom velice špatně, budeme ji muset operovat, jinou možnost tu nevidím"
"A potom budou v pořádku?"
"To nemůžu říct...ta operace se nemusí povést, ale na druhou stranu může slečnu Markét i dítě zachránit"
"Můžu ji vidět?"
Doktor zase jen kývl hlavou a já se k ní vřítil do pokoje...
"Nie!!"
"Markét!!"
"Lásko, už tu dlouho nebudu,...tak chci, abys věděl, že tě miluju, že tě budu milovat navždy...a že budu navždy s tebou..."
"Neříkej to, se mnou budeš, to ano, ale budeš zdravá, a okolo nás bude pobíhat kupa dětí"
"Kéžby...ale kdyby se ta operace nepovedla, prosím, slib mi, že si nic neuděláš, že se přes to přeneseš a půjdeš dál..."
"Slibuji..."
Po chvilce přišli i kluci...rozloučit se...popřát štěstí...
...Markét se smála, byla šťastná...
...a najednou...
...všechny přístroje se rozpípaly...
...Markét se už nesmála...dusila se...

"Markéét!!"
"Markéét!!"
"Markéét!!"
"Nééé!!"

Okamžitě přiběhly sestry a hned za nima doktor.
"Operace je okamžitě nutná!!"
"Miluju tě, Nie!!"
"Taky tě miluju Markét!"
Vezli ji na sál, celou dobu jsem běžel s ní, než zmizeli za dveřmi...

Čekáme už tři hodiny a nic.
Strašně se o ně bojím...
Jsem totálně na dně,
sedím na židličce a civím do zdi, jako by se tím mělo všechno spravit
Proč to potkalo zrovna ji?
Kdybych tam místo ní ležel já...
Proč ona?

Doktor vylezl ze sálu...
"Doktore!!"
"Mám pro vás dobrou zprávu, slečna Markét i dítě jsou v pořádku"

...spadlo mi milion kamenů ze srdce...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama